Povinná očkování

V České republice jsou některá očkování povinná a řídí se podle očkovacího kalendáře, který sestavuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Očkovací kalendář najdete na našich stránkách : KALENDÁŘ 

Všechna povinná očkování jsou bezplatná (hradí je stát) a upravuje je vyhláška.

Legislativa: Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, a vyhláška č. 299/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 537/2006 Sb.

Cílem programů celoplošného očkování je dosáhnout snížení výskytu onemocnění a úmrtí na konkrétní infekce. Trategie vychází ze skutečnosti, že teprve tehdy, je-li naočkována převážná většina dětí ( u některých nemocí to musí být více než 95%), může se cirkulace daného viru nebo bakterie v populaci přerušit a konkrétní infekční onemocnění vymizet.

Proti kterým nemocem tedy povinně očkujeme ?

Dětská přenosná obrna

První velká epidemie tohoto onemocnění u nás proběhla v roce 1939. Poté následoval řetěz dalších, přicházejících přibližně v pětiletých intervalech. V poslední velké epidemii v roce 1953 onemocnělo paralytickou poliomyelitidou kolem 2000 dětí. Další očekávané epidemii předešlo povinné očkování. prováděné od roku 1957. V mimořádné kampani byly naočkovány všechny děti do 15 let.. Efekt vakcinace byl výborný - onemocnění vymizelo prakticky okamžitě. Stali jsem se tak jedním z prvních států na světě, kde byla tato nemoc eliminována.

Tetanus

Proti tetanu se v omezeném rozsahu začalo očkovat v poválečných letech. Pravidelné očkování bylo zahájeno v roce 1958.V 50., 60., a počátkem 70. let docházelo k několika desítkám onemocnění tetanem ročně. V dalších letech trend výrazně ovlivnilo hromadné očkování v letech 1974 -6. Od té doby byla pozorována jen ojedinělá onemocnění u osob, které vynechaly potřebné přeočkování v určeném intervalu.

Spalničky

V období před zavedením povinného očkování se jednalo o velmi časté a obávané onemocnění. Počet hlášených případů se pohyboval mezi 50 -80 000 za rok a stovky dětí na komplikace spalniček umíraly. Situace byla zásadně změněna očkováním zavedeném v roce 1969.Poslední velká epidemie proběhla v roce 1971. Od té doby se na našem území vyskytovaly jen ojedinělé případy. a to i přes epidemii spalniček procházejících Evropou v posledních letech.

Záškrt

Před zavedením povinného očkování se v ČR vyskytovaly desítky tisíc případů ročně a mnoho dětí na záškrt umíralo. Očkování se v omezeném rozsahu začalo provádět již před druhou světovou válkou a od roku 1947 se stalo povinným. V důsledků očkování se výskyt nemoci rychle snížil, nyní dochází pouze k vyjímečným sporadickým případům.

Virová hepatitida B

Povinné očkování všech dětí zavedeno v roce 2001. před tímto obdobím očkováni pouze lidé s větším rizikem nákazy při výkonu povolání.

Dávivý kašel

Dříve velmi častá nemoc dětí předškolního věku. Ročně onemocněly desítky tisíc dětí a mnohé z nich umíraly. Počátek očkování u nás od roku 1951. Nemocnost se rychle snížila - počátkem 70. let byla přivližně 100 x nižší, než před zavedením očkování. Nulových hodnot však nebylo dosaženo nikdy. Naopak výskyt nyní stoupá - v posledních letech je evidováno kolem 1000 případů ročně. Stejná situace je v celé Evropě. Na tento jev je reagováno změnou očkovacího schematu ( zavedením posilovací dávky)

Příušnice

Před zavedením očkování u nás pravidelné epidemie s postižením až 100 000  dětí v jednom roce. K hromadnému očkování se přistoupilo v roce 1987. V posledních letech je nyní evidováno několik tisíc případů ročně.

Zarděnky

Důvodem k zavedení očkování od roku 1982 byla prevence vrozeného zarděnkového syndromu. V posledních letech jsou hlášena jen ojedinělá onemocnění.

Pokud tedy shrneme dosažené výsledky očkovacích programů, jsme zatím velmi úspěšní a to i v rámci mezinárodního srovnání. Abychom tuto situaci udrželi i nadále, je nutná vysoká proočkovanost dětské populace. Pokud by se zvýšil počet neočkovaných dětí, uvedené nákazy by se opět velmi rychle rozšířily. Zcela základním předpokladem tedy je, aby byly očkovány všechny děti. Názory antivakcionistů, které ignorují jasné obecné principy očkovacích programů jsou velmi nebezpečné. Ničí práci celých generací odborníků a přímo ohrožují zdraví dětí ČR. Příkladem těchto názorů je  MUDr. Eleková z Prahy, které letos společnost Sisifos ( společnost našich 400 předních vědců z různých oborů) udělila vědeckou anticenu za matení veřejnosti.

Použitá literatura : D.Gopfertová, Dosavadní výsledky plošných očkovacích programů v České republice, Časopis Očkování a cestovní medicina  1/2014