Odpůrci očkování

Aktivity odpůrců proti očkování ve světě a v České republice

Na jaře roku 2002 začala u nás vyvíjet skupina Paracelsus velkou aktivitu, která je cílena na to, aby bylo u nás co nejdříve zrušeno povinné očkování u dětí .V zahraničí v minulosti proběhly již desítky kampaní zaměřených proti očkování u dětí a je třeba říci, že aktivisté bojující proti vakcinaci byli v řadě států úspěšní. Podařilo se vyvolat neklid mezi rodiči, klesla důvěra v bezpečnost vakcín. Podobné kampaně neproběhly v minulosti v zemích rozvojových, ale vyspělých - např. ve Velké Británii, Švédsku a Německu, ale i v jiných vyspělých evropských státech. Výsledkem kampaní byl pak v první řadě významný pokles očkovaných dětí, ve druhé řadě pak logicky významný vzestup dětí, resp. i dospělých, u kterých se choroba skutečně objevila.

Hlavní argumenty kritiků očkování :

1) Nízký výskyt dětských infekčních onemocnění

Argumentuje se tím, že choroby, proti kterým se očkuje, se u nás nevyskytují.

Ano, z velké části je to pravda. Důvodem toho, že máme ale tak zdravé děti je právě vysoká proočkovanost. Opakovaně se u nás poukazuje na to, že ve většině vyspělých zemí na Západě očkování není povinné. To je pravda. kritici očkování již však neřeknou, že právě proto, že očkování není povinné, se v těchto státech vyskytují nemoci, které se v České republice buď už nevyskytují vůbec, nebo jen zcela ojediněle.

Několik příkladů - např. onemocnění difterie neboli záškrt. Toto  onemocnění je u nás plošně očkováno od roku 1945. Před tím představovalo pro naše děti velkou hrozbu s rizikem úmrtí. V ČR byl poslední případ onemocnění záškrtem zaznamenán před 20 lety. Po rozpadu SSSR došlo po kampani antivakcionistů v 90. letech k významnému poklesu proočkovanosti  v nástupnických zemích . Následně onemocnělo v roce 1990-1996 cca 150.000 lidí a asi 4000 nemocných zemřelo.

Dalším příkladem je onemocnění spalničkami, kterých se v letech 2006-9 v Evropě objevilo 35 000 případů ( epidemie v Rakousku, Německu...). Jedná se o onemocnění , které je u 20% dětí doprovázeno komplikacemi. Dvě z tisíce dětí, kteří onemocní spalničkami zemřou. ( V roce v roce 2000 např. více než 770.000 dětí)

2) Vedlejší účinky očkování

Antivakcionisté trvale zdůrazňují nežádoucí účinky očkování. V argumentaci používají neověřených faktů, se kterými dovedně manipulují. Příkladem je např kampaň proti očkovací látce proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, která je údajně zodpovědná za autismus. Andrew Wakefield, který si vymyslel studii spojující očkování s autismem vyděsil miliony rodičů.Od Wakefieldovy kauzy byla provedena celá řada studií na milionech dětí, přičemž žádné pojítko nalezeno nebylo

Ano, není pochyb, že očkování může být provázeno nežádoucími účinky, stejně jako podání velké části jiných farmak. Dosavadní statistiky ale ukazují, že tyto případy jsou nesmírně vzácné. Riziko nežádoucí reakce po očkování je tedy zcela minimální ve srovnání s rizikem onemocnění některé z očkovaných nemocí.

3) Úkol státu

Očkování patří všude na světě k nejdůležitějším preventivním opatřením v boji proti infekčním chorobám.. Úkolem legislativy je ochrana zdraví obyvatel státu. Ústavní soud v ČR proto rozhodl v březnu 2015, že základní očkování zůstává v ČR povinné. Někteří rodiče se cítí tímto rozhodnutím omezováni ve své svobodě rozhodování. Dítě samozřejmě není majetkem státu, ale není ani majetkem rodičů.  Každé dítě má právo na nejvyšší možnou ochranu svého zdraví včetně ochrany proti závažným infekčním onemocněním. Pokud tedy rodiče záměrně ohrožují zdraví svého dítěte a jeho okolí, je jejich svoboda opravdu omezena. Odpůrci očkování využívají toho, že jejich díte je "černým pasažérem" a těží z toho, že riziko infekčních onemocnění je minimalizováno vysokou proočkovaností ostatních dětí. Jde tedy o otázku solidarity na jedné straně a sobeckého přístupu na straně druhé

 Zdroj informací, který doporučujeme :http://www.szu.cz/tema/vakciny, http://www.ockovanideti.cz/rodice/uvod.htm

Použitá literatura :

Očkování dětí a dorostu - alternativní rodiče, odpůrci očkování, prof. MUDr.Jan Janda, CSc., Tempus medicorum 4/2015

www.ockovanideti.cz